TEXTY č. 38 (LÉTO 2005)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[comics][Z ARCHIVU][jen tak]

Úvodník

Jakub Chrobák

Jakub CHrobák

Když jsem po prázdninách přijel do Ostravy, ptali se mě známí, jak jsem prožil léto, jakou dovolenou jsem absolvoval. Bývám obvykle mnohomluvný, ale tentokrát jsem uvolnil své místo všem těm Londýnům, Ukrajinám, obligátním Chorvatskům a kdoví, čemu všemu. Byl jsem doma, odpovídal jsem strojově a bylo mi přitom dobře. Byl jsem doma. Poznal jsem uječeného ptáka. Nevím, myslel jsem si na víc, ale byl to asi kos. Tutádadý-dýdydáda mi ale stačilo na to, abych každé ráno znova pokoušel své hlasivky. Naučil jsem se mu oponovat první dva takty. Pak bylo ticho. Po dlouhé odmlce spustil – a bylo to jinak, líp. Po celý zbytek prázdnin mě takto ráno „vítal“. A to bylo jenom mládě!

Na začátku září účastnil jsem se jako poslední host, pozdě a asi i hloupě, překladatelského semináře v Karlovicích. A tam si Tomáš Vašut pobývající jinak v Bukurešti na lektorském místě, povzdechl: „Asi se ten seminář bude muset nějak vyvíjet, asi to bude muset souviset s tím, co je tady, ale to až se vrátím.“ Bylo mi to známé a bylo mi to milé.

Tou dobou seděla Andrejka s Daliborem a jeho bratrem v karlovické hospodě u muzea. Mluvili spolu a měli z toho radost. Navíc Andrejka předtím vezla jistého staříčka z Podťatého do Karlovic, i když ten původně potřeboval do Karolinky. Ten se potom v té hospodě taky usadil a chtěl jí pořád něco objednávat, a tak byla Andrejka zase královna krytých hospodských dvorců. A to bylo dobře.

A tak, když se skrz Vítkovice dívám za kopce, kde je doma, tak se ale taky dívám před Vítkovice a vidím to jiné taky doma, které se zcela zřetelně chce přátelit s tím mým doma, jsem docela spokojený. A místo staříčků jsou tu starší paní, které, když člověk v tramvaji vystřelí a chce je pustit sednout, zatlačí jej zpátky do sedadla neočekávanou silou se slovy: Já nebudu sedět. A to je taky dobře.

Časopis mají dělat přátelé, to jsi, Pavle, řekl ve Zlíně dobře. Musí to ale vyrůstat odsaď, tos řekl, Dalibore, ve Snaze přesně; já neříkám k tomu nic, ale chcu, aby to tak bylo. Jsem totiž sobecký a bez Textů a přátel bylo by mi smutno. Jenom doufám, že v tom nejsem sám...