TEXTY č. 26 (LÉTO 2002)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[dopis][recenze][comics]

DOPIS

Jakub Grombíř: Mládek nebo motýl? aneb Otevřený dopis Mulderovi a Scullyové

Mládek nebo motýl
aneb
Otevřený dopis Mulderovi a Scullyové

Vážení speciální agenti FBI, se zájmem sleduji vaše vytrvalé pátrání po mezigalaktických spiknutích okolo nás. Dlouho jsem měl sklony brát vaše odhalení na lehkou váhu, ale nedávno se mi stalo něco, co můj pohled na věc zcela změnilo. Žiji v České republice – to je tam, odkud pochází Jaromír Jágr, co je ale pro tento případ důležité, před několika lety se v této zemi změnil režim. Krátce poté začaly podivné úkazy. Nedávno jsem si přečetl rozhovor, který Magazínu Dnes+TV z 25. dubna t. r. poskytl vyhlášený bavič Ivan Mládek. Ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že tento muž se v šedesáti letech vyprofiloval v nesmiřitelného odpůrce socialismu ve všech jeho podobách, které nachází na místech vskutku nečekaných. Doslova píše: „Podle mě lidstvo zatím nic lepšího než konkurenční kapitalismus a parlamentní demokracii nevymyslelo.“ A mimo jiné komentuje své politické sympatie k Václavu Klausovi (netvařte se, že nevíte, o koho jde): „Je mi milejší polobolševická sociální demokracie, která je ochotná v případě volebního neúspěchu zase vypadnout, než akce různých levicových intelektuálních iniciativ, což jsou většinou zoufalé vzpoury proti volebním výsledkům, a tedy zpochybňování demokracie. Revoluce je i pro mne velký mezník, ale nebylo po ní ještě úplně jasné, že to bude opravdová demokracie. Mohlo všechno klidně skončit jen perestrojkou. K moci se drali hlavněbývalí revizní komunisti a těm, pokud se pamatuju, nikdy moc nešlo o nějaké střídání moci. Nikdy ani omylem nezpochybnili vůdčí roli KSČ, šlo jim vždycky jen o demokratizační proces v rámci strany, o očistu strany, o ozdravení socialistické společnosti.“ Věru, zlatá slova. Ptám se ovšem, vyslovil je tentýž Ivan Mládek, který ochotně účinkoval ve všech husákovských estrádách, který podepsal Antichartu dokonce nadvakrát? Snad by se dalo říci, že v podmínkách totality se takticky přetvařoval a teprve nyní dostal možnost odhalit své skutečné názory. Možná, ale to už se dostáváme na úroveň Mistra Čuanga, kterému se jednou zdálo, že je motýlem, a po probuzení si nebyl jist, která z obou identit je vlastně ta snová. Mládek ovšem není zdaleka jedinou českou celebritou, která prodělala stejně fascinující proměnu. Hvězdy propagandistických seriálů dnes poskytují rozhovory, v nichž často vzpomenou se slzou v oku na rozkulačeného prastrýce, kvůli němuž nesměly být přijaty na jinou vysokou školu než právě na herectví. Která tvář je tedy ta skutečná? Nastavovali nám ji tehdy nebo nyní? A nezačnou po další změně režimu vyprávět třeba o tom, jak vždycky upřímně nenáviděli židovské kosmopolity?

O tom mě nikdo nepřesvědčí, že by v sobě mohl nějaký člověk nosit tolik zcela protikladných bytostí a nezbláznit se z toho. Jediné rozumné vysvětlení je nasnadě. Ten, koho dnes vídáme na televizních obrazovkách, už dávno není ten starý známý Ivan Mládek. Před nějakými deseti nebo dvanácti lety tady museli přistát mimozemšťané, Ivana nám unést a vyměnit za jeho zcela identickou kopii. Pravda, není to kopie zcela zdařilá, její Country estrády se dají těžko srovnávat s dřevními hity typu Jožin z bažin nebo Džínový velorex. Těžko říci, co tím vlastně sledují, zda si pořizují nějakou expozici pozemských velikánů nebo zda se pomocí mediálně aktivních jedinců pokoušejí ovládnout naši planetu. A proto prosím, vážený Foxi, drahá Dano, přijeďte co nejdříve prozkoumat paranormální jevy na české kulturní scéně, které si zaslouží vaši pozornost.

S úctou

Jakub Grombíř