Nevím
Přál bych si abyste se všichni
našli v mých básních
beznohý stařec z tunelu u nádraží
dívenka průzračná jako tekutina
vyrýpávající z mřížky chodníku
padesátník dne
svalovec olověného přísvitu
a nadějí naplněná žena
která mě vzala za nedopalek cigarety
nakonec – sám nedopalek
dokud je v něm jiskra
vnitřního žáru…
avšak pozastavil jsem se nad myšlenkou
co lepšího si můžu přát
léta běží
a já stále nevím
Odlet
Výšleh neexistence
svítící stopa
a plazící se temnota
to všechno
je bílým práškem
v pozadí lodyhy moudrosti
skřípou šedivostí
ale žádnou šedou buňku
neprobudí k účasti
večeře bude
spolu s červeným mechem
a v srdcích hodin
se pověsí netopýři
Můj prométeismus
Probudil jsem se
rozhrnuji bělost kolem
jsem přikován ke skále
pískovec a nebo spíše beton
na pupku sýkorka
lačná kouska slaniny
a kde jsou ti orli
váhají číhají?
a sýkorka
kroutí hlavičkou a křičí
Pod kůží mýtu
A přesto Sisyfos
si nestěžoval na plochou nohu
ani na astigmatismus
od záblesků slunce
cítil svůj tep
v kameni –
to je jako bys hleděl
do věčnosti
vysát čas
od kapky deště
po kapku
Milénijní apostrofa
Shoď Pane z Vysokosti
na Mars Venuši
nebo jinou planetu
(máš jich plné mlhoviny)
nebo prostě před sebe –
plnou náruč života
Posyp slonečním hnojivem
ať kvete
A tu starou Smrt
tak neunavuj
neustálými výpravami na Zem
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
