Úvodní stránka
Kontakt
Redakce:

   [ Pavel Kotrla ]
   [ Jiří Hrabal ]
   [ Jakub Chrobák ]
   [ René Kočík ]
   [ Dalibor Malina ]
   [ Milan Orálek ]
   [ Martin Škabraha ]

Projekty:

   [ Potápěč ]
   [ Scriptorium ]
   [ A. S. Puškin ]
   [ Bartoš Vlček]
   [ Atlantida ]
   [ JVP ]

Archiv:

   [ HTML ]
   [ PDF ]

Ostatní:

   [ Autoři ]
   [ Napsali o Textech ]
   [ Výroční večírky ]
   [ Knihovnička ]

Hledat v Textech:
FreeFind

 

[pak] blog pavla kotrly

Poetično Michala Jareše

potápěč

Lidé v okolí

 

TEXTY č. 28 (ZIMA 2002-03)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics][zavírají nám hospodu!]

Úvodník

René Kočík: Letní dopis na zimní Bystřičku II


René Kočík: Letní dopis na zimní Bystřičku II

Pablo,

toužíme po repete dobrého, i když pak žijeme nové. A tak glóbem zas zatočil jsem prudce, až modrá s hnědou se slily, jak divoce jsem do té malé koule dřísknul... Je teď pacifický večer, u chatrčí na Černém ostrově, co není ostrovem, ale zelenou přídí kontinentu, před níž temná voda hrozivě se vzpíná, otlouká ji. V udroleném skalisku je živo. Ve škeblích dýchá havěť, je slaná a dobrá, plná jódu. Krátkými nožíky ji malí lovci vydloubávají z ulit, uskakují před vlnami a krmí racky a sebe. Křičí. Lasturky pod nohama křupají. Těch barev! Těch knoflíků!

Lazebník v přístavním holičství se v horkém odpoledni usmíval, pod krátkými střihy jeho ostrých nůžek skřípal písek. To vítr z barevných svahů Valparaísa, toho rajského údolí, to atakamská sůl i zpocené hřbety oceánu u Antofagasty, ledkové královny pouště, omlouval jsem se pohledem v naleštěném zrcadle.

A Santa Lucia! Její zahrady, trávníky. Malí kropiči potahují předlouhé hadice a vyrábějí duhu. Kde voda už vsákla, položili se milenci. Pamatuješ, Pablo, jak jsem tím výjevem byl okouzlen už kdysi? Teď jedl jsem tam avokádo, sýrovou empanádu, pil chirimoyu. A poznal, jak to stále platí. Stařec s rošťáckým pohledem jižních očí obcházel stánky s rychlým občerstvením, z hrbolatých hnědých rukou nabízel upoceným kuchařům dvě rozpuklé hlavice česneku a papričku, protáhlou pálivou feferonku. Je kouzelný?! Porozumím živlům, až natřu si jimi chleba?

Víš, co bych chtěl umět? Postavit Vlasatou, Sebastianu a Dům, a žít v jejich zdech, jako onen nádherný vetešník a mistr, nad jehož pracovním stolem snesou se vedle sebe bronzové plakety Lenina a Huga. Sbírat mušle a flašky, kameny a motýly, knihy, zážitky; míchat koktejly, v krbu rozhrnovat ohromná polena a středověkým sextantem zaměřovat bílá lýtka na pláži. To bych chtěl umět!

Pablo, měsíc na nebi visí obráceně a včera byl zemětřas, jen lehký, ale takový, aby hojnost planety byla na chvilku podřadná...

Posílám závěj pozdravů.

René

(Isla Negra, Chile, leden 2003)