TEXTY č. 28 (ZIMA 2002-03)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics][zavírají nám hospodu!]

ROZHOVOR

Dalibor Malina: Rozhovor s Miroslavem Machalou

S Miroslavem Machalou znovu o Atlantidě a Mauritánii

Texty zveřejnily v letech 1997 a 1999 rozhovory s akademickým sochařem Miroslavem Machalou, dnes už známým atlantologem, o jeho životním a osudovém tématu – Atlantidě. Miroslav Machala Atlantidu hledá v Mauritánii, v oblasti impozantního kráteru Guelb er Richat. Na toto místo se v prosinci roku 2002 vydal s přáteli už potřetí, aby potvrdil představy o bájné zemi, její někdejší existenci a charakteru života v ní, které zveřejnil v knize Atlantida na dosah?, vydané v roce 1999 v nakladatelství Malina ve Vsetíně. V lednu letošního roku, po návratu z Mauritánie, jsem se Miroslava Machaly zeptal:

Měl jsem možnost vidět některé nálezy, které jste nedávno z Mauritánie, z oblasti Guelb er Richatu, přivezl. Znovu potvrzují váš zájem a zaujetí pro tuto oblast, do níž umísťujete legendární Atlantidu. Mám ale dojem, jako byste trochu ustoupil od hledání či potvrzování svých představ o Atlantidě a jejich srovnávání s Platonem a spíše se soustřeďoval na doklady o životě na Sahaře obecně, jak to všeobecně dělají archeologové. Je můj dojem správný?

Mé představy o Atlantidě zůstaly nezměněny, ale o to více se rozšířil záběr i na okolí Guelb er Richatu. Je to dost pochopitelné. Všude nalézáte stopy po životě neolitických lidí, kteří obývali břehy tehdejších jezer. Nalézáte kameny – silicity, gejzirity, amazonity a jiné, které sloužily jako materiály k výrobě nástrojů a šperků a které byly importované z lokality Guelb er Richatu až do vzdálenosti 250 km, a můžete je tedy porovnávat. Po zhlédnutí desítek, stovek kamenných artefaktů rozeznáte kvalitu provedení a oprávněně vás nadchne dokonale tvarované torzo granitové misky, vymykající se z „běžného průměru", která pochází přímo z Richatu, tehdejšího centra neolitické kultury. Opět jsem porovnával zdejší realitu s Platonem a nalezl jím zmiňované termální prameny v podobě překrásných vřídlovců (aragonitů) a gejziritů, ale i rudné žíly, na jejichž důkladnější průzkum bohužel už nezbyl čas. Výskyt ryzích kovů v Richatu dokládají hroty šípů z barevného kovu. Jsou tvarově naprosto identické s hroty kamenných šipek starými přibližně 6000 let. Musely být vytvořeny ve stejnou dobu! To by ukazovalo na to, že se zde měď mohla těžit, a navíc, mnohem dříve než měď těžená v lokalitě Akjoujt, podle níž se stanovila doba bronzová v Mauritánii na léta 750-400 před n. l. To, o čem hovořím, snad potvrzuje, že jsem od své původní myšlenky neustoupil, ale snažím se ji podpořit i z širšího pohledu.

Jak vypadá oblast Guelb er Richatu sedm let od vaší poslední návštěvy? I podle nálezů se dá soudit, že minulost má opravdu bohatou. Je možné se i dnes s touto minulostí setkat v běžném životě lidí, kteří tuto oblast obývají?

Za posledních sedm let se toho v Mauritánii dost změnilo. Zvlášť pak ožil turistický ruch. Hlavní město Nouakchott spojuje s Nouadhibou a Atarem asfaltová silnice. V místech, kde dříve neprojel ani jeden automobil za týden, dnes často narazíte na turisty. A to se týká i Richatu. Minulost je ale v této krajině stále živá. Po tisíciletí se například nezměnila typická kruhová obydlí. Dodnes v domácnostech narazíte na současné nebo neolitické kamenné drtiče a mlýnky na přípravu jídel. Ženy se stále krášlí starodávnými kamennými šperky. Žije se zde prostě a skromně už po dlouhá tisíciletí.

Z Mauritánie jste si také přivezl některé zajímavé texty a propagační materiály. Často se v nich objevuje jméno francouzského učence Théodora Monoda. Mohl byste tuto osobnost trochu přiblížit? Nacházíte v Monodových úvahách či závěrech myšlenky, které potvrzují vaše uvahy o Sahaře, jejím osídlení a Atlantidě?

Se jménem profesora Théodora Monoda jsem se několikrát setkal na stránkách knih se saharskou tematikou.

Théodore Monod pocházel z protestanského rodu. Už od 19 let byl pracovníkem francouzského Národního přírodovědeckého muzea. Jako dvacetiletý zoolog byl pověřen studiem ryb a rybolovu v Mauritánii. Jeho rozhodnutí však nakonec bylo zcela opačné. Opustil oceán a vydal se zkoumat „písečný oceán" – Saharu.

V roce 1995, před mým druhým odjezdem na Saharu, jsem se o profesorovi Monodovi dočetl, že jeho snem bylo nalézt tzv. „Ripertův meteorit", který se měl podle pověstí místních obyvatel nalézat někde v pohoří Adrar v Mauritánii. Tato zpráva mě samozřejmě zaujala, protože v tabulovém pohoří Adrar se nachází i „kráter" Guelb er Richat, kam směřovala právě naše chystaná cesta za Atlantidou, a navíc jsem tehdy spojoval původ „kráteru" s dopadem asteroidu.

Profesor Monod díky svým toulkám po Sahaře nahlédl do mnoha vědních oborů, jako zoologie, biologie, geologie a historie. Byl to člověk, kterého Sahara uchvátila do té míry, že se k ní musel neustále vracet a studovat ji.

Profesor Monod se samozřejmě zajímal i o Guelb er Richat. Snažil se zjistit původ (meteoritický nebo vulkanický) této struktury, zvláště pak v souvislosti s hledaným železným meteoritem obrovitých rozměrů. V žádném případě však toto zkoumání nesouviselo s myšlenkou, že by se v této lokalitě Guelb er Richat nacházelo pravěké město Atlantida.

K profesoru Monodovi se váže i tento zážitek: Místo na okraji akáciového hájku, které jsme znali už z minulé cesty a mělo nyní posloužit na pár dnů jako naše základna, bylo, jak jsme se později dověděli, místem, kde pobýval i profesor Monod. Bou Martaga – muž s kladívkem – tak totiž profesora Théodora Monoda nazývali místní obyvatelé, měl přání, aby právě zde, pod starou sukovitou akácií, která dnes nese nápis Strom madame Monodové, byl po jeho smrti rozsypán jeho popel. Téodore Monod zemřel v roce 1999, dva roky po poslední návštěvě Mauritánie, ve věku 97 let!

Váš výzkum je určitě ekonomicky nákladný a finanční prostředky silně ovlivňují jeho zaměření a průběh. I když tyto skutečnosti vyvolávají značnou nejistotu, zeptám se: Jak by měl a jak byste chtěl v průzkumu oblasti Guelb er Richat pokračovat?

Ani nedostatek finančních prostředků mne od dalšího průzkumu lokality Guelb er Richat neodradí. Je to ale všechno otázka několika dalších let, než se objeví zřetelné výsledky průzkumu. Každá jednotlivá cesta přináší nové poznatky, které pak v souhrnu umožňují další postupné kroky. Zatím na klasický archeologický výzkum není připravený terén. Musíte být trpělivý, aby se úspěch nakonec přece jen dostavil.

S Miroslavem Machalou hovořil Dalibor Malina