TEXTY č. 19 (PODZIM 2000)

[úvodník][próza][poezie][překlad][recenze]
[comics][návraty]

ÚVODNÍK

Úvodník Mojmíra Trávníčka

ÚVODNÍK MOJMÍRA TRÁVNÍČKA

Už na střední škole nám vštěpovali, že četba beletrie je důležitá v zájmu sebereflexe: z Vojny a míru nebo z Davida Cooperfielda se dovíme mnohé o jejich hrdinech, ale především bychom se měli ještě více dovědět o sobě. Přesvědčil jsem se, že to platí i o četbě časopisů. V úctyhodné, nad jiné seriózní revui jsem se o sobě dočetl, že jsem zemřel. Kdybych Střední Evropu nečetl, zůstala by mi tato nepochybně pro mne důležitá skutečnost utajena. Kdybych nečetl Texty, čtvrtletník učený a vážný, až vede k zádumčivosti, nezvěděl bych o sobě, že jsem se stal členem Klubu přátel Textů. Potěšilo mě, že jsem stařešina mezi zakládajícími členy a těším se, že po upevnění členské základny při budování nadstavby dostane se mi jako kmetu poct nejvyšších – diplomu, medaile nebo stisku pravice. Doufám, že se o tom zase včas dočtu, abych se mohl opět odvděčit úvodníkem.

Co mě však potěšilo nejvíce: že úřadovnou redakce a rodištěm řečeného Klubu je restaurace U lva, Dolní náměstí 308. Rád bych zrestauroval kousek historie tohoto objektu, k němuž mě váže nejedna krásná vzpomínka na dřevní časy, kdy v přízemí se nalézaly notářské kanceláře a v patře byt pana notáře Navrátila. V malém kutlochu za kanceláři, který sloužil tuším jako odkladiště neboli archiv, měla ve školním roce 1942/43 sídlo redakce primánského měsíčníku Student. V té redakci na náměstí Hermanna Göringa 308 jsem sedával jako pouhý host vydavatele, majitele a šéfredaktora Tondy Navrátila, primána reálného gymnasia (Realgymnasium in Wsetin). Napsal jsem mu vícero příspěvků, také svou první sebevědomou literární kritiku (o Omelkově chlapecké knížce Vlci proti Mustangům). Vlastnoručně: redaktor odměřil místo v čísle a autor byl povinen svůj text čitelně vepsat do jediného exempláře, půjčovaného zájemcům za nájemné 1 K. Plynulost oběhu střežil šéf osobně.

Když jsme byli v septimě, začali jsme vydávat celoústavní gymnasijní časopis Plást, cyklostilovaný. Trojčlenná redakce Navrátil – Schmidt – Trávníček sídlila opět v notariátu, nepamatuji už přesně, zda na náměstí Edvarda Beneše 308, nebo už na Stalingradském nám. 308 (číslo domu nedoznalo změn). Schůzky redakce byly živé; i když občerstveni dosud nezajišťoval žádný lev, nechybělo nikdy, ani na výjezdních zasedáních redakce u nás v Lidči. Do výroby byly zapojeny psací stroje pana notáře i kufříkový Diplomat Antonínův, ručně pořizoval jen Schmidt blánoryty na zpestření čísel. – Jako všechny triumviráty v dějinách, rozpadl se i tento redakční. Já jsem se na dlouhé měsíce vzdálil do tatranských sanatorií a oba přátelé se dohodli na osvíceném samoděržaví Antonína Navrátila.

Naposled jsem s prof. Antonínem Navrátilem procházel už prázdnými prostorami redakčního paláce (bylo to už opět Dolní náměstí?), když jsem mu před prodejem zděděného rodného domu pomáhal vynášet a třídit inventář. Redakční psací stroje už dávno klapaly na Navrátilově mlýně v Čechách místo vodního kola.

Fueramus Pergama quondam...

© Texty