TEXTY č. 10 (LÉTO 1998)

[listárna][próza][poezie][recenze][manifest]

POEZIE

Jakub Chrobák

Mojmír Trávníček

Jan H. Kholl: Věčný Napoleon

Andrej Patrikejev: Rubá´í

Denis Sibircev

Jakub ChrobákJakub Chrobák

NA LUKÁCH
Zima není,
nebude...
I kdyby chtěla.
Slyšet je, cítit
(když se nadechují),
živoucí těla

VIDĚNO OKNEM
Večer hraje.
To stromy
začnou volat:
„Výčitky z ráje –
hromy –
budou prozpěvovat.“

Mojmír Trávníček: Z prázdninové brigády

***
Obrtlík a obrtlice
ustřihli si nohavice.
Jsou to divné choutky,
dělat z gatí šortky

***
Majitel pokoutního stánku
vytuneloval krevní banku.
Bloudí teď ve spleti dohadů
o ceně toho pokladu.

***
Jda s nákupem od kupce
uklouzl jsem na šlupce.
Čepice mi spadla z pleše.
Už mě nikdo neučeše.

To neznáte Akontia
Miluji tě ticho
Do kůry linolea
Šeptám Neznám Akontia
Do kůry jablka vtesal nápis
Při Artemis chci Akontia
Akontia toho Akontia
Který mi vládne nechci černý
vícemys bílý popelavý sníh
sníh rubu jablka toho Akontia
To neznáte Akontia
Akontia sním jablko
Akontios vesmírný nápis smíření
Propast Akontios na holých hýždích
pocení cel o! Akontios!
Šibání
Za nočním oknem spleť refýží
a vítr sněžných ramen
Podstavce ticha znovu ševelí
Že nejsem ve Francii že jsem v Řecku
že umím dýchat obojí

V kryptě mých bratrů
šeplavá vánice Josefa Františka Jeroma
Píseň je něžná jako tapiserie

Z dálky se přisát na paruku ostrova
Keos odkud je Akontios
(být smutným modrým tichem)

Pohlédni do okna sypavému dni
spěcháme neustále kupředu!
Na vlání moudrosti sochy Pradiera

(Umím Vše podstatné
Jak se dostat do díry
S voly a netopýry
A hromový mám nátisk
A drtivé barré
A ničeho se nebojím
A přesto rozmlácený mám čenich
A doma nepořádek
A na balkóně holuby
A v botě sníh)

V kryptě mých bratrů
porfyru žízeň vykřičník na kopuli
Nemohu dýchat obklopen zahradami

Mořská dívko
mořská nemoci
nikdy a nikam
milý Platamone

Cesty jsou jako hadí jazyky
Války a vlhké lesy
A nemít štěstí
Nepotkal bych nikdy pláně
Nehrál bych si s nožem
Nebyl bych Akontios
Akontios - člověk nekontinent
Mladý muž z ostrova Keos

báseň z cyklu Akontiova cesta (1998)

ANDREJ PATRIKEJEV: RUBÁ´Í

Rubá´í 18.
Nadešla moje hodina. Ale ještě nepřišlo
slovem vypálit všechno pozemské zlo.
A plameny slov udeřily o stěnu
až oči a rty mi ožehlo...

Rubá´í 33.
Otevřeš oči a vidíš tento svět.
Zavřeš oči – a vidíš tento svět!
Zády k sobě i k slunci se obrátíš –
a všude dokola uvidíš tento svět!

z ruštiny -pak-

DENIS SIBIRCEV

Narodil se roku 1972 v městě Sverdlovsk, nynějším Jekaterinburgu, kde po studiu na fyzikální fakultě absolvoval aspiranturu v Institutu fyziky kovů (IFM). Zde nyní pracuje. Verše píše od roku 1988, s tříletou přestávkou v letech 1994-97. Publikoval např. v Čertových kuličkách, Slovesnosti.

Co se stane, jestliže z bodu “A” odjedeš do bodu “B”?
Možná, že v bodě “B” tě čeká štěstí,
vdáš se tam, založíš rodinu, porodíš děti
a budeš hýčkána teplem a něhou.
Ale jednou, vždyť “B” je celkem velké město,
uvidíš na své pouti název, ulici, průchod, dům,
a čert to vem, dejme tomu, že i keř šeříku a vzpomeneš si na “A”,
a na všechno, co bylo v něm, všechno, co jsi chtěla zapomenout a skoro zapomněla.
A vše se ti vybaví, tak živě, jako by to bylo včera.
A znovu budeš neklidná, půjdeš na vlak,
možná si koupíš si i lístek... ale neujedeš z bodu “B” do bodu “A”.
A znovu se budeš sebe ptát. A znovu takřka zapomeneš,
vždyť “B” je celkem velké město
a je v něm plno jiných domů, názvů, ulic.
Ale jizva na srdci zůstane a bolet bude.
A bolet bude vždycky. A je to pravda.
Jako je pravda, že toto nejsou verše.
Jako je pravda, že tě miluji.
Jako je pravda, že každým dnem přibývá šrám na mé duši.
Jako je pravdy, že den splývá s nocí
a nerozerveš je od sebe do konce života.
Tak jako tebe a mne.
To je cesta mezi body “A” a “B” a pro tebe a pro mne.

z ruštiny přeložil -pak-