TEXTY č. 9 (JARO 1998)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]
[manifest]

ROZHOVOR

Rozhovor s Donaldem Davidsonem

Rozhovor s Donaldem Davidsonem

Dokončení z předchozího čísla

Rozmlouvali: Sandy Goldbergrová, Edward Abrams a Eric Hetheringtonl.

Soustřeďme se nyní na některé aplikace vašich názorů, hlavně těch, které pro svou argumentaci používá Rorty. V  určité fázi své kariéry přijal váš antireprezentativismus a podpořil jím svůj názor, že není jiná objektivita než solidarita. Souhlasíte s  takovým zacházením?
Můj antireprezentativismus je odmítnutím korespondenční teorie. Myšlenka solidarity, pokud jí správně rozumím, je na něm nezávislá, protože je to názor na  povahu pravdy. Pokud se vzdáte korespondenční teorie, neznamená to, že zároveň opouštíte pojem objektivní pravdy. Podle mého názoru tedy není správná představa, že po opuštění korespondenční teorie nám zbývá jen nějaká forma pragmatismu. Ale nejsem docela jistý, jaký je dnes Rortyho postoj. Nedomnívám se, že bych ho přesvědčil, aby mě přestal nazývat pragmatikem. V  poslední době už Rorty netvrdí to, co kdysi - že mluvit o něčem jako o pravdivém je jen pochvalné označení, anebo že pravdivé je svobodná shoda lidí. Něco v tomto smyslu jsem považoval za jeho pragmatické pojetí pravdy. Myslím si, že dnes už to netvrdí. V  článku, ve kterém mě označuje za pragmatika [„Pragmatismus, Davidson a pravda“], není teorie pravdy součástí pragmatismu. Pokud lidé chápou „pragmatismus“ tímto způsobem, neexistuje žádný důvod, proč se tomuto názvu vyhýbat.
Na konferenci v  Santa Clara [Realismus a antirealismus, únor 1992], kde jste oba vystupovali, řekl Rorty mnoho kontroverzních myšlenek. Obhajoval konec epistemologie, i když tvrdil, že pravda je naprosto užitečný pojem. Nebylo jasné, jestli popíral dřívější pragmatismus.
Můj dojem byl, že se vzdal pragmatické teorie pravdy.

Nahradil ji jinou koncepcí pravdy?
Věci, které řekl o pravdě, byly stejně jako u Deweyho většinou negativní. Chce odmítnout přesvědčení, že cílem filosofie je nalézt pravdy, které jsou nepřístupné vědcům nebo jiným lidem, které jsou přístupné právě jen filosofům. Rorty se chce vzdát představy „vyšší pravdy„ nebo „metapravdy“. Podle mého názoru to má spíš do činění s  otázkou “Které věci jsou pravdivé?“ než s  otázkou „Jaké povahy je pravda?“
Nedávno jsem byl s  Rortym na jiné konferenci a on řekl, že četl mé deweyovské přednášky „Struktura a obsah pravdy“ a zpočátku jimi byl zmaten, protože mu připadalo, že se snažím říct o pravdě něco seriózního (což podle něj není užitečná činnost). Ale nakonec prohlásil, že po opakovaném čtení dospěl k názoru, že je to v  pořádku. Nevím, jestli to znamená, že se mnou souhlasí, nebo že je správné zabývat se těmito věcmi, pokud je výsledkem naturalistická teorie jako ta moje.
Možná tvrdil, že toto je ten typ vět, které můžeme říkat o věcech, ale že to není „pravdivější“ než cokoli jiného; že Davidson dělá věci, které nejsou špatné pro naši liberální demokratickou společnost, atd. Něco takového zřejmě tvrdí v  Nahodilosti, ironii a solidaritě.
Ano. V určité fázi se Rorty pozvedne nad běžnou mluvu a řekne: „Když používáme běžnou řeč, je správné mluvit o pravdě tímto způsobem, ale když to znovu zvážíte, tak pochopíte, že to není jediný možný způsob.“ Tato formulace s sebou přináší určitou formu relativismu a také antinaturalismu. Je těžké takto mluvit, aniž byste se ptali na pozici, ze které to říkáte. Takto aspoň uvažují naturalisté. Naturalista řekne: „Neexistuje žádná taková pozice a proto tomuto způsobu mluvení nerozumíme.“ To neznamená, že je to chyba; znamená to, že takový názor není koherentní, protože musíte zároveň zastávat dva odlišné pohledy na věc.

Přesuňme se od filosofických názorů k tomu, co jste nedávno napsal o významu, který vám někteří lidé připisují. V  předmluvě k  Třetímu muži píšete: „Existuje něco zlověstného v  mých názorech, něco, čeho jsem si nevšiml a co předpovídá zánik nejen toho typu filosofie, kterým se zabýval, ale filosofie vůbec? Proč jinak by lidé spojovali mé jméno s  Heideggerem a Derridou?“ Proč si myslíte, že je vaše dílo vykládáno tak radikálně? Vidíte nějaké spojení mezi vámi a těmito mysliteli?
Vše, co vím o Derridovi, vím pouze z doslechu. Heideggera znám trochu lépe jen proto, že jsem šest týdnů pobýval na kursu o Heideggerovi a Davidsonovi. Z  toho pět týdnů jsem se snažil zjistit, co si Heidegger myslel, aniž bych ho musel číst. Proto předesílám, abyste nebrali vážně nic z  toho, co o těchto lidech řeknu, protože je prostě neznám. Ale připadá mi oprávněné říct, že s  Heideggerem sdílím jakési extrémní antikarteziánské stanovisko: oba si myslíme, že si nedokážeme představit mysl ptající se sebe sama „existuje tam venku svět?“ Toho nejsme nikdy schopni, a to ani pojmově. Cílem kursu bylo zjistit, jak se dva myslitelé pocházející ze zcela odlišných světů nakonec shodli na tomto stanovisku. Je mi líto, ale tato otázka nebyla v  diskusi nikdy zodpovězena. Ale není důvod, proč být překvapen, že existují úzká spojení mezi mými zájmy a zájmy různých „kontinentálních“ filosofů: všichni jsme součástí jedné tradice, která začíná v  Řecku a pokračuje přes Descarta, Huma, Kanta a dál. Takže není příliš těžké vyjít z  různých míst a nakonec se setkat. Nedávno jsem četl některé Gadamerovy práce a napsal jsem o něm esej pro jeden ze svazků Knihovny žijících filosofů. Mám tedy jakousi představu o jeho názorech a on je, samozřejmě, Heideggerův žák. Co mě k  tomu inspirovalo byl fakt, že jsme oba psali disertační práce o Platónově dialogu Filébos. A náhodou se stalo, že byly v  angličtině uveřejněny jen s  ročním rozdílem. Připadá mi zábavné, že Gadamerova práce byla německy publikována dostatečně brzy, abych z  ní mohl čerpat, ale do angličtiny byla přeložena až v době, kdy Garland uveřejňoval starší disertace a vydal i tu moji. Když jsem byl o rok později v Heidelbergu, tak k  mému překvapení Gadamerův nástupce prof. Hans Fulda učil seminář o Filébovi a na hodinách četl právě Gadamerovu a moji disertaci. Je zřejmé, že máme s  Gadamerem společných mnoho věcí kromě zájmu o Platóna a názoru na sociální charakter myšlení. Mnoho z  jeho knih o interpretaci je blízké tomu, co říkám já.

Myslíte si, že rozdělení angloamerické a kontinentální filosofie bude pokračovat?
V současnosti se totiž oběma tradicemi zabývá jen několik málo filosofů.
Domnívám se, že toto rozdělení postupně mizí. Jsou lidé, kteří jsou součástí kontinentální tradice a zároveň vědí, co se děje v  Angliia Spojených státech, snaží se to pochopit a zahrnout do svých úvah. Jedním z  těchto lidí je Gadamer; také Habermas se zajímá o vývoj ve Spojených státech. Při své nedávné návštěvě Frankfurtu jsem zjistil, že Habermas měl seminář o debatě mezi Michaelem Dummettem a mnou, která se týkala sociálních aspektů jazyka. Dokonce znal věci, které ještě nebyly publikovány.
Do Německa mě přivedl návrh Dietera Heinricha, abych měl kantovské přednášky v Mnichově. Obě tradice se vždy hodně ovlivňovaly například ve Skandinávii. Podobně jako dnes v  Německu je ve Skandinávii spousta lidí, kteří se snaží tyto tradice spojit. Lidé se ani nesnaží zařadit se do jedné nebo druhé tradice.
Jsem přesvědčen, že analytická filosofie je spíše všeobecným pohledem nebo metodologií než pozicí. V  určitém smyslu se každý filosof zabývá analytickou filosofií, záleží jen na tom, jak mnoho. [Smích.]

Jaké budou, podle vašeho názoru, nejzajímavější oblasti filosofie blízké budoucnosti? Považujete některou za obzvlášť zajímavou?
Ne. V  blízké budoucnosti záleží na tom, jestli někdo napíše něco opravdu zajímavého nebo provokativního, a jestli to osloví hodně lidí. Nechápu smysl předpovídání nějakých trendů. Jen v  jedné věci si můžeme být docela jistí, a tou je nárůst knih o morální filosofii. Bude jich více a budou lepší, protože celá řada velice chytrých lidí se nyní angažuje v  této oblasti. Myslím si, že spojí své vědomosti třeba z  filosofie vědy s etikou. Začíná to být čím dál zajímavější, etika byla totiž nějakou dobu opravdu nudná. Bylo pro mě velice obtížné ji vůbec číst.

Domníváte se naopak, že některé oblasti budou ztrácet na významu?
Asi staromódní empirismus, přinejmenším v  podobě, která měla být odpovědí skeptikům. Rorty tuto myšlenku vyjádřil, když ohlásil konec analytické filosofie. Tím myslel, že končí určité pokusy odpovědět globálnímu skepticismu.

(Rozhovor převzat z Conference 4.2 (podzim 1993), redakčně zkráceno. Conference. A Journal of Philosophy and Theory je internetový občasník, do kterého píší především postgraduální studenti z Univerzity města New York, Kolumbijské univerzity, Fordhamské univerzity, Nové školy pro sociální výzkum a Newyorské univerzity. Vychází na webové adrese http://www.columbia.edu/cu/conference.)

Vybral a přeložil Filip Tvrdý