Nad městem hekají barokní oblaka
jakoby pod tíhou prvního sněhu
Teprve červenec Rok se zas zhulákal
Den s nocí, naivka, závodí v běhu
Plešatý měsíček leští si lysinu
utěrkou jakoby z podzimní mlhy
Teprve červenec 33 ve stínu
V Kyjevě vypukly vánoční trhy
Zasněná housenka sní svůj sen o létu
jež podzim jakoby z kříže už snímá
Havrani v Rusi se chystají k odletu
Teprve červenec Taková zima
Zapadnout někam za obzor
jak slunce po třech pivech
Být Heyerdalův vor
Být live
Stařecké skvrny soumraku
zhyzdily den a proťaly mu žíly
Temelín tužeb potemněl od mraků
Těch starodávných, co se vyrojili
A bijí zvony… Bože, kdo je tluče?
Co udělaly? Ptali se jich, proč?
Jeřabiny Oči koček
Těch co skáčou přes obruče
Podzim – brána – vkroč
A Luna plivla stříbro do střech dómů
Z cukrárny burácí Carmina Burana
Luna se rozlila v mlhavých dálkách
Ač třeba stokrát už bitva je vyhraná
ještě ne válka
Jsme ztracení a pomoci nám není
a Luna plivla stříbro do střech dómů
Jsme ztracení Jsme zatracení
kudy domů
Jsou chrámy mezi zoufalstvím a nebem
Dej mi k nim, když ne dojít, aspoň dolézti
Dlaň Luny protlučená hřebem
bolesti
Bez konce, bez začátku naše cesta
Vesnice Města Pole Louky Les
Jsme bez víry a to se trestá
jsme bez
LIRIODENDRON TULIPIFERA
Die dünne Sonne. Matt und schwach
und scheu.
Viděli včera v kraji Ahasvera.
Sytý stín kašny sahá na orloj.
LIRIODENDRON TULIPIFERA.
Pohublé slunce. Matné, slabé, plaché.
Den vykrojený z carrarského mramoru.
Klácení ořechů. List plave v lavoru.
Über’s Feld schreitet schweigsame Rachel.
Vorstadt Neustift
Jsou jistě chvíle, kdy i tento kostel tančí
Marie vystupuje z rámu
pod tújí tajně zatají dech a
spěchá
k náhrobku, jejž dávný německý kameník
pojal v podobě žehnajícího Jana
(anebo onen svatý vstoupil do kamene
kdo ví a beztak co na tom sejde
?)
Jsou jistě chvíle, kdy i tento kostel zpívá
rackové nad čističkou utichnou
a Marie se dívá
a Jan se dívá
Z autobusové zastávky dolehnou sem hlasy
(paní, ten televizní pytel,
to je bezvadná věc)
a vůně
a vítr
a vlasy
Jsou jistě chvíle, kdy i tento kostel tančí
Fortel
když jsem se dost naumíral
vstanu. vřelé kafé snídám
když jsem se dost navzdoroval
lehnu: no tak vida
Ámen
v časích oranžových dýní
piju podzimní čaj.
jsou ústupy jíní
na znak že býval máj
v dobách ocúnů
vypiju čaje hrnek.
na zubu zatrnu:
bude dost trnek?
Abiturientská černá káva
přepočítáváme se: všichni
přepočítáváme se všichni
přepočítáváme se: jeden chybí
po druhém
poslední nikdy nechybí
dobrý kantor dvakrát umře
jednou tak sobě
s posledním abiturientem nadobro
tak tady je ta černá káva
Přesto proto přijď
přijď prosím
hovořit nad silnou sklenicí
vůně tenké lípového čaje
nad párou
zná jak vločka sněhu taje
podle tří os klaná
nic
vločka čaj hovor
nedožije rána
PODZIMNÍ POCHOPENÍ
„To léto letos
bylo až příliš nudné…“
„Odsoudils větou
svět, aniž bys jen půl dne
jenom byl.“ „Ano, to je to…“
STRACH
„Někdy se v noci
dá držet jen naděje…“
„Denní otroci!
Vždyť i sám strach bez děje
tu existuje pro cit!“
VĚŠTBY
Může se to stát
a také nemusí. Jsi
jenom z trávy hrad.
Vyvádíš husy z vsi,
ač krávy měl bys hnát.
ZABIJAČKA
Dva nože, vodu,
přijít ráno před teplem.
Trefit do bodu
z něhož je jen krůček k „jsem“ – – –
– Až k potrestání rodu…
KOLEM DOKOLA ŽIVÍ…
Zvuky polykal
koberec. Koberec lhář.
Vyčištěný sál -
ve skvrnách však skrytá tvář
a ve dřevu parket val.
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
