TEXTY č. 30 (LÉTO 2003)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics]

PŘEKLAD

Artur Szlosarek

Josip Pupačić

Artur Szlosarek

* * *
pod černým sluncem, pane doktore witz, jsem dospěl,
pod úplně černým, tam kde chodila moucha masařka
po stole, a když jsem se chystal překročit hranice, ze strachu
jsem schovával vyžehlené sako v ledničce —
toto je páté roční období, které jsem si nemohl nevybrat,
podívejte se: pod víčkem plave mrtvý kapr —
co na to řeknete? třikrát denně polévkovou lžíci bromu
zapít sladkým čajem? ale tady přece nesvítí kyselý měsíc
a ještě vůbec nevycházím úplně nahý s myšlenkou na psa
na nekrvavé lovy — pochopte: celý náš svět
je choroba, která nemíří ke smrti, ale ke chvále —
nedívat se na televizi? a s kým v tom případě vést
diskusi? koho potkávat, abych se necítil posledním?
říkáte: co za společnost může mít hrnek z hlíny
z ocelovým kotlem? řeknu vám to: když hasnou obrazy,
tak běžím k zrcadlu a ptám se, tážu se lepší části sebe

KÖNIGSWINTER

řeka se zastavila a odhalila platany: ve větvích měly
stužky, rukavičku, prezervativ z karnevalu,
stály na břehu, tam kde jsem vyfotil mámu,
jak hladila litinového oslíka – tebe jsme bez výjimky
vydechovali, protože jsi se dotýkal nahé řeky nad námi

z polštiny přeložil Filip Koky

Josip Pupačić

TŘI MÍ BRATŘI

Když jsem byl tři mí bratři a já,
když jsem byl
čtvero nás.
Měl jsem hlas jako vítr,
ruce jako skaliska,
srdce
jako výheň.
Jezera mě malovala.
Zdvihaly mě
topoly
Řeka mě pro sebe umývala.
Pradleny chytaly
můj obraz.

Když jsem byl
tři mí bratři
a já,
když jsem byl
čtvero nás.
Louky mě milovaly.
Nosily můj hlas
a sekaly jím potoky.
Radoval jsem se ze sebe.
Měl jsem bratry.
(Měl jsem vzpřímenou chůzi.)
To byli tři mí bratři:
můj bratr, můj bratr a můj bratr.

 

MOŘE

a vidím moře jak se ke mně zvedá
a slyším moře dobréráno zdraví
a ono slyší mě a já mu šeptám
ó dobréráno moře říkám tiše
pak tišeji zas opakuji pozdrav
a moře slyší pak se směje
pak mlčí pak se směje pak se zvedá
a vidím moře vidím moře zlato
a vidím moře jak se ke mně zvedá
a dobréráno říká moře zlato
a dobréráno moře moře říká
a obejme mě moře kolem krku
a moře a já a já s mořem zlatem
sedíme spolu na břehu na vršku
a smějeme se smějeme se moři

KDYŽ ZIMA SPADLA DO HORIZONTU

Když zima spadla do horizontu
a strach je
v srdci temného výhledu vy jste umlkly, vody
A ticho pustoší moře sudbou která si lehla
na smutnou tvář věci
v bolesti zamrzlá

V srdci temného výhledu vy jste umlkly, vody
sražené
beze dna, bez lesku
nepohnouce světlem
skrze tajemství svého bytí, která odhalovala změny
a otevírala duši nádheru komnat, dveře

Na smutnou tvář věci
v bolesti zamrzlá
spadlo mlčení, prach ze zčernalého sněhu
A nikde chvění vzduchu
ani závan

Sama
zamrzlá bdíš
jsi si památníkem, vodo
když zima spadla do horizontu
a strach je

Přeložili Branka Čačković a Jiří Hrabal