TEXTY č. 23 (PODZIM 2001)

[úvodník][M. T.][poezie][překlad][comics][recenze]

ÚVODNÍK

Dalibor Malina: Může za to pan Trávníček

DALIBOR MALINA: MŮŽE ZA TO PAN TRÁVNÍČEK

Listí opadlo, otáčíme se za podzimem a nohy máme ve sněhu. Texty, konečně tak jako obvykle, mají zpoždění. Pořád doháníme čas a vskutku: je tady zrychlený dech a trochu vytřeštěné oči. Může za to pan Trávníček. Toto číslo Textů má být jeho, protože 17. prosince mu bude 70 let. Přemítali jsme a dotýkali se různých textů, abychom naplnili obsah tohoto čísla tím, co by pana Trávníčka nejlépe připomínalo. Ale pan Trávníček se nám pořád rozpínal a roztahoval, že i lokál U Lva nestačil. Seděli jsme, my Textaři, každý v jednom rohu začouzené místnosti a přes širá pole zájmů a záběru pana Trávníčka jsme po sobě pokřikovali. Abychom ten prostor nabitý životem a řádky aspoň hlasem obsáhli. Myslím, že se to moc nepodařilo. A snad ani podařit nemohlo, protože: Pan Trávníček je bytost z bezčasí (kdy píše, třídí a rozhoduje o celých svazcích a souborech textů, o myšlenkách a prázdnu, když je v permanentním pohybu?) a bytost etérická (proletí knihkupectvím na Dolním náměstí ve Vsetíně a s úžasnou schopností periferního vidění hokejisty zaznamená knižní novinky – některé zakoupí – a beze stopy zmizí ve chvíli, kdy má být požádán o příspěvek do Textů).

Pan Trávníček je muž reprezentace (samozřejmě absorbuje slavnostnost okamžiku a na vernisážích v brilantních formulacích oslaví práci fotografa, malíře či lidového umělce) a muž tajemný, resp. muž částečně ztajených tužeb (miluje hravost a nevážnost v literatuře – viz jeho poetické příspěvky v Textech č.10/1998 a nabádavá slova při soukromých rozhovorech a setkáních, na stránky však vrhá, zvláště v tomto čísle Textů, stíny stesku; ještě že je nakonec vždycky dokáže překrýt mladistvým závanem vzpomínky či zkušeným gestem literárního suveréna). Pan Trávníček je však především člověk věrný. Věrný sobě a slovu, které nese tíži pravdy a hloubku zvěstování. Trochu mu všichni závidíme lehkost, s jakou se přenáší od zážitku (ať literárního, či životního) ke slovům. Je to asi opět ve věrnosti: nemusí nic předstírat, ztajovat, ani obcházet. Věnujeme toto číslo Textů panu Trávníčkovi a všichni mu přejeme klasické štěstí, klasickou pohodu a avantgardní zdraví.