TEXTY č. 13 (JARO 99)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovory]
[recenze] [studie][comics]

ÚVODNÍK

Potíže s koncem jara na počátku léta

---

Potíže s koncem jara na počátku léta

kdyby bývalo plné jaro a nebylo by třeba používat conditionel passé, díval bych se z okna a psal:

Pánové¹⁾,

nad Potůčky ve Vsetíně, tam kde se kopec podobá starcově hlavě s ustupujícími vlasy, ale stále ještě patrnou zalesněnou střední částí, rostou kropáčky. Boty se tam poloslyšitelně boří do bláta, chůze zanechává stopy a vzpomínky nejen vizuální, ale též akustické. Tudy chodila a o těchto místech mnohokrát mluvila vsetínská rodačka, pražská výtvarnice něžné ruky Kornelie Němečková. Představuji si, že při chůzi měla záhadný úsměv, za nímž bylo skryto mnoho příběhů s dobrým koncem. Při vzpomínkách to bylo jinak, a to se přihází, o tom vím. Věci, kropáčky a veškerá místa nad Potůčky viděla z obrácené strany, ale zvětšovacím sklíčkem slzy. Ano, je to sentimentální, pánové, ale takoví už jsme. Milan Kundera by z našeho lyrismu radost neměl. Protože lyrismus manipuluje a dravě se zmocňuje duše, která má být svá. Ale určitě i Milan Kundera by si s radostí poslechl Jarmilu Šulákovou, která má letos, už v plném létě, a tedy v čase následujících Textů, 70 let. Zpěvačka Jarmila Šuláková má stoletý hlas ve smyslu stoleté vody. Takový se rodí opravdu výjimečně. Je to témbr, který má v sobě tytéž kropáčky, tytéž stopy ve stejných místech nad Potůčky.

Pánové, kdybych se vrátil ke conditionel passé a nečučel za plného jara do kopců, z nichž jeden se podobá starcově hlavě s ustupujícími vlasy, rozběhl bych se ve Vsetíně nad Potůčky, byl bych se rozběhl a poslouchal. Ale co byste s jarními Texty dělali nad Potůčky v takřka plném létě, které se zatíná do slov jako skoro lyrická vzpomínka?

Framboise

¹⁾ Pány jsou myšleni především redaktoři Textů, tedy pánové Hrabal, Kočík, Kotrla seřazeni podle abecedy

© Texty