|
|
 |
TEXTY č. 32 (ZIMA 2003-04)
Úvodník
Jakub Chrobák: Úvodník
Stmívá se, na horizontu Ostravy klamou svítící majáky dálničních tepen
poukazující i na to, že za nimi se rozprostírá hájemství Beskyd. Pokaždé,
když podléhám virtuálním jízdním řádům a projektuju si cesty tím směrem,
nejde mi o papundeklové hory, regulérní jehličí atd. Po mých smyšlených
drahách doputuju pokaždé do kterékoliv (nezjevuje se mi konkrétní obraz,
ač se snažím sebevíc) přitmělé hospody na Vsetíně. Pokaždé je tam D. M.,
P. Urquell a dokonce M. M., často P. K., L. Š., někdy J. H., když
se oddám surrealistickému automatismu dokonce i R. K. Pokaždé se mnou vchází
i má žena.
Jenže ověřovat si poukaz oněch světel, realizovat smyšlené dráhy, daří se
mi čím dál tím méně často. Příliš často vstupují do mých plánů jiné, „důležitější" věci.
Ve své honbě za delším, šťastnějším a pohodlnějším přežíváním zapomínám žít.
Snažím se sice občas svůj život různě protínat, zvýznamňovat, ale končívá to
různě. Jednou jsou z toho verše, ale častěji rozbité dveře, nebo alespoň
dost nakřáplá reputace. Přesto to ale asi budu dál zkoušet. Budu se dál pohybovat
(a slibuju, že se pokusím vychýlit poměr na stranu reality) po vyprojektovaných
cestách..
Bude to asi proto, že navzdory všemu věřím na poezii. Právě ona totiž může
a musí poukazovat na to nesamozřejmé, co nám na světě zůstalo: na ten prostý,
ale rozhodně ne trvalý fakt našeho bytování mezi lidmi a věcmi i navzdory jim.
Dokud budou Texty jakýmsi pokusem infikovat okolní svět právě touto živinou,
stojí to za to.
|
|
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
