V loňském roce uspořádala Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně
autorskou soutěž pro začínající prozaiky a básníky „Talent ze šuplíku".
Bez ohledu na výsledné umístění vybírám několik básníček, které patřily
podle mne k těm zdařilejším.
Jiří Hrabal
René Švagera
SVATOJÁNSKÉ MUŠKY
svatojánské mušky?
kolik jich jen bylo…
každá jediná
a všechny dohromady
a já sešel z cesty
ještě že už svítá
na obloze bílo
jinak bych snad jistě
zašel do neštěstí
OVEČKY
pohůnkům nastala brzy ráno
když tma nejčernější byla
byť měli čerstvě podestláno
z půlnoci se jedna ulomila
ta velká
ta co přišla březí
ta velká právě porodila
a aby bylo o ni postaráno
selka neusnout jim poručila
a nespali
a dlouhá byla noc
a hlídali
jak matka dítěte si hledí
potom do svítání
vymýšleli jméno
a ráno
pustili je po náledí
HAVRANÍ JITRO
procitl jsem dnes
brzy po ránu
probuzený prapodivným křikem havranů
myslel jsem si
že přichází konec světa
a oni zatím
jenom slunce zdravili
a zapomněli přitom na chvíli
že jejich hlas oznamuje smrt
potom zmlkli
a bylo ticho
jako na počátku světa
Michaela Petřkovská
***
Koruna stromu
snad menší závrať z pohledu
polámaná perspektiva letu ptáka
když jako kamenem neobroušeným
Doprostřed listu
bez otázky ledabylým písmem
zkrácenou verzi
krví vlastní
podepíši
(10. 6. 2002)
***
Bílé částice květu
v jeden celistvý stvol
Jemnost v pevnost
Ruce k nebi
přímočaře
v hlavě
vzdor
Jdu v kápi bílé bělejší
bosá
V pozdní hodině kroky jistější
stejně
Nerozumím si sobě
(asi 13. 6. 2002)
***
Dešti, ještě
ještě
co je mi do tvých
stékavic
den zapomněl na pozvánku
pohádku předstíraje
do duše vkládá
stín z rozmoklých kaluží
Dešti,
barvy kradeš!
vláčíš je po chodníku
rozpustit zapomeneš
v hrtanu kousek radosti
Marie Ďulíková
UVĚZNĚNÁ
Čekankou u cesty
I tou jsem byla
Dřív než do cizích rtů
mé kořeny se vpily
A srpek luny
znenadání moje srdce rozťal –
– půle ho teď leží
kdesi v temných travách
A v lukách večerem vzduch šumí
To vlčí stesky
Vítr do vlasů mi vplétá
A já noc za nocí
se svou smečkou teskním
Uvězněná v rudých tulihlavách
ROZKROČENÁ
Už tisíce let stojí
Rozkročená
nad všemi prameny
řekami i moři
Za tři denáry
se i tebe zmocní
prchavý pocit
že jen tobě patří
měděná stehna
která otevírá
miliónům ubohých
jež bloudí
Ztrácíš se i ty
Neříkej
že chceš posbírat jen pár achátů
a hned jít zase zpátky
Sejdeš z cesty
jež voní jantarem
a po hedvábí
Ani ty ji nezkrotíš
Bujnou klisnu bez sedla
a s ňadry bronzovými
ošálí tě
za tři lesklé plíšky
bude se vzpínat
po staletí
s rukama vysoko
až někde nad nebesy
My dávno v kosatcích
a ona stále rozkročená
PRO UŽOVKU Z CIZÍCH KRAJŮ
Po celý ten dlouhý čas
jsem myslela na večerní šum
na cesty užovek
co rychle prokličkují travou
a zastaví se mezi tvýma očima
Ne, nic nezbylo
Prázdná jsou hnízda
Skořápky bez jader
A já prstem sbírám poslední krystalku
cukru
z cizokrajných sladkostí, cos mi přinesl
abys umlčel má ústa
Tu máš, malá
Abys byla silná, tu máš
Aby ses mi neztratila
v temné noci
ve vysokých travách
mezi otazníky
co tu všude rostou mezi námi
jako velká čínská zeď
Mezi dvěma světy
odjakživa jsme jí byli odděleni
To proto vyslovím své tužby mlčky
A ty, užovka, se schoulíš do skořápky
cukrem vystlané
To abych umlčela tvoje ústa
Smutný tlouštík s konvicí
Jak jsi na tom?
Má voda
Je ještě horká
I já
Jsem horký
Zimní domy
Zjara: vezmeme návnady pušky
a sítě vyrážíme do lesů
Celé: noci číháme u studánek
v lese tam
kam chodí ženy
pít
Pohublí s očima červenýma třesoucíma se
rukama
I hlasem klademe past
líčíme oko oko
na mušce míříme vrháme
sítě
Přijde podzim a plné žen
jsou
a lososů
lovecké chaty
Per lososy ďas!
S úlovkem přes rameno
vracíme se spokojeni
do svých zimních domů
kdo neskáče — když pandavdá — a hubu na žerď a
vlaj!
zleva přibíhají veliké ženy s žertovnými předměty v ústech
dav křičí dav dupe dav zpívá muži s alkoholickými nápoji
služební psi přibíhají zprava a taky zleva standing ovations
zvedáš se taky a prsty do huby dav skáče dav skáče
kdo by neskákal
za dav?
udavači se převlékají před stadiónem ještě jednou se radí
masírují lýtka tygří mastí čekají na signál někteří dokuřují
jiné veliké ženy přibíhají pod kůží nahé v kůži psů velikých psů
pod kůží o sebe pukle tlučou prsy tympány víří dav vře
dav tančí muži se obnažují a ústa do huby a hubu z úst
a hvizd!
vteřinu nádech a
udavači vybíhají zleva a taky zprava ze zubů a z úst
dav šumí dav hučí dav Bory dav jara dav květ dav dav
dav jásá dav skáče
dav dáví slova slova velicí služební psi z úst prask ret ať ne nevadí
dav řve dav křičí dav řve a zmítá se skanduje svíjí se křičí křičí se
řve se: zadav! zadav! zadav udej a zadav!
noc z povidel
když pan dav dá
jdi ven jdi za město a jdi a jsi a do tmy —
a téměř do úplné —
-----------------------------------------------------------
v dálce a jenom v dálce tuhne na patře tuk příběhů
kopulka žluti nad kosmodromem
předvečer
Kreténa tlačím
Sám věčný Nemtúdom
Zapadá
Slunce do kopce tlačím
Kreténa slintáme
Jedeme
Dom
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
