DMITRIJ GRIGORJEV
Básník, prozaik, cestovatel. Narodil se 5. září 1960 v Leningradu. Studoval na Chemické fakultě Leningradské státní univerzity. Vystřídal řadu zaměstnání. Blízký KLUBU-81, sdružení spisovatelů stojících mimo socrealistickou literaturu, kam vstoupil v roce 1985. Do roku 1989 publikoval v samizdatu. Publikuje knižně, v časopisech, denním tisku, na internetu.
Texty k následujícím překladům převzaty ze Slovesnosti.
***
Brzy se přestěhujem, lidem je vlastní přecházení,
věci potečou po neviditelných řekách.
Ale ruce jsou tak slabé, nelze v nich nadlouho udržet
ani zrnko písku, ani oblak, ani člověka...
***
na počátku podzimu
dostaneme žluté fotografie
kde se netváříme jako příbuzní
a my sami
ještě nejsme časem požráni
na počátku podzimu
půjdem po chodníku
velkého průzračného lesa
nohama brouzdáme
v listí žlutém jako fotografie
kde lidé nám neznámí
čekají až ptáček vyletí
z lesklého černého oka
na samém počátku podzimu
***
pojedem do zapomenuté vesnice
kde jsou prázdné truhlice a na podlaze listí
kde tři medvědi vaří kaši
a spí na proležených postelích
kde slunce zapadá děravou střechou
kde dívka Máša zapomněla
modrý šátek v bílém hrášku
kde včerejší den v trávě loví
divoká kočka s pruhy
kde zahrady stráží kopřivy
kde maliny škrábou po nohách
a zítřek roste jako vrba
u cesty
***
chystáme se na čaj,
po telefonu posuzujeme zákony
přijímáme pozitivní řešení
ale ptáci sedí v kleci...
říkáme, že hlavní
je osobní svoboda
cuká nám jazykem a jíme chlebíčky
a ptáky krmí po zrníčku skrz mříž...
odměřujeme délku času
na kilometry nebo roky
ale ptákům usychají křídla
a stávají se pouhýma rukama
tehdy vylamují mříže
vychází z klecí
vychází
ale létat už nemohou
***
naše víno ještě nezoctovatělo
a káva neztratila aroma
ještě si zajdem do malé kavárny
na samém konci ulice
kde kočka na okně hosty umývá
kde s protahováním na slunce žmourá
a zítra je ještě daleko
na samém konci ulice
***
Veršů ubývá,
jenom po rtech přebíhá
vítr svobodný.
[domů ][recenze
][potápěč ][texty
][scriptorium ][pkotrla@atlas.cz ]