Úvodní stránka
Kontakt
Redakce:

   [ Pavel Kotrla ]
   [ Jiří Hrabal ]
   [ Jakub Chrobák ]
   [ René Kočík ]
   [ Dalibor Malina ]
   [ Milan Orálek ]
   [ Martin Škabraha ]

Projekty:

   [ Potápěč ]
   [ Scriptorium ]
   [ A. S. Puškin ]
   [ Bartoš Vlček]
   [ Atlantida ]
   [ JVP ]

Archiv:

   [ HTML ]
   [ PDF ]

Ostatní:

   [ Autoři ]
   [ Napsali o Textech ]
   [ Výroční večírky ]
   [ Knihovnička ]

Hledat v Textech:
FreeFind

 

[pak] blog pavla kotrly

Poetično Michala Jareše

potápěč

Lidé v okolí

 

TEXTY č. 47 (Jaro 2009)

[úvodník][próza][překlad][rozhovor][comics]
[jen tak][recenze]

PŘEKLAD

Wiesław Malicki

Michail Baru

Sergej Morejno


Wiesław Malicki

V Jablunkově-Návsí

Ireně a Jašovi Pyszkovým

Lžicemi jsem ukrajoval pohostinství
žádostivě jsem vdechoval vše domácí
Bokem plynul potok plný pstruhů
přes kamenité události
a goralské duše
Důstojné prahy domů
šeptaly modlitby
Podzimy a zimy
dýmily vysoko
Pánu Bohu do oken


Čas
Nesepsali jsme s ním smlouvu
když se k nám dostavil
Neustále musíme doplácet
do tak vyhnaných sázek
za jeho pobyt


Omnia mea mecum porto
V mém lese byl další požár
V echu zaznívá ještě
hlas kukačky

Wiesław Malicki (1935) – polský básník, aforista a publicista žijící v Opolí. Časopisecky jako básník debutoval roku 1962, knižně sbírkou Kamienne ryby roku 1967. V češtině mu vyšly knižně dva soubory aforismů: Nahé názory (1992) a Slova proti větru (1996, 2. vydání 1997).

Trojici básní přeložil František Všetička.


Michail Baru

* * *
sobotní večer…
beznaděj
v zápachu smažené ryby


* * *
prázdná kavárna…
číšník dýchl na sklenici
leští znovu…


* * *
k večeru - silný mráz…
na větvích kaštanů rozkvétají
prvé, křehké hvězdy


* * *
vítr zmlkl…
zvolna snáší se z oblohy
vločky nočního ticha


* * *
stmívá se…
v oknech domu naproti
zažínají první sváry


Sergej Morejno

Děti mě budí a slovem „táta"
donutily roztřást se. Heslo –
odpověď, odpověď –
heslo. Jsou už dost velké
aby se mohly zeptat:
– Jak je ti?
– Nic moc
– Mně taky nič moč

Po půlnoci jsme se dostali k poslední věži.
Kočovnická hvězda nás provedla mlhou.
Stráž hleděla na zem bojovnýma očima.
V motýlím chorovodu jsme
začali obléhání.
Vzali jsme se za ruce, chodili
a padali podél lesního potoka.

Nad ránem byla cítit pečeně
z polních kuchyní.
Válka se hlásila o svá ptačí práva.
Přitiskli jsme se k bílé kůře a zatajili dech.
Blažené teplo se rozlilo našimi větvemi.
Stali jsme se stromy.
Osud hrál za nás.

přeložil Jakub Grombíř

Sergej Morejno (1964), rusky píšící básník z Rigy, překladatel polské poezie, autor sbírky Tam, kde