Marie Šťastná
Poezie
MOJE SUDIČKA měla
zpěněné oči
a dlouhý krk
Milovala se s jelenem
ještě tu noc
co jsem se narodila
a přišla pozdě
zchvácená a horká
Mám v prstech
délku jejího krku
a pěna v očích
začíná písmenem S
naší vlastní abecedou
TEN VKUS
Jsem cynik
a jsem lakomec
Skořicový narkoman
Ten vkus
co mám teď
se brzy změní
neboj se
Zase si zamiluji
růžová poupata
na hrnečcích
Ale záclony do oken
dávat nebudu!
PRAVIDELNĚ TEPANÁ
Ukládám se ti do rukou
abych zmírnila rytmus
který už hodinu vyťukávají
A i když jsem
v jejich těsném sousedství
neustále mi do kůže tepou svoje
raz dva tři čtyři pět
raz dva tři
raz dva tři čtyři pět
raz dva tři
Vší silou je držím
ale vždycky je tu malá skulinka
kterou vyrazí jeden prst
a zase zuřivě mele svou
Ve hře se rychle měníme
na kočku a myš
a role si přehazujeme
jak jen to jde
Šklebíš se
koušeš se do rtu
Ani já nepovolím
Těžké
dravé
ranní mlčení
A pak náhodou spíme
Soutěž kdo se dříve probudí
Trest poraženému
osamělé vstávání
z velké
prázdné
postele
POHÁDKY
Hledáš jednu
ze čtyř věcí:
pohádky
tělo
mne
nebo sebe
Rozmýšlej dobře
jde to i jinak:
tělo a mne
sebe a pohádky
pohádky a tělo
Teď dávej pozor:
mne a pohádky
sebe a tělo
mne a sebe
nehledáš
Konečně
pohádky sebe a tělo
máš
pohádky mne a tělo
dostaneš
tělo mne a sebe
ovíjíš
Je to tak
HOLUBÍ
Na náměstí nemáme holuby
Jen někdy
asi v holubí svátek
jeden přiletí
projde se
nabubřele zhodnotí situaci
a odletí oznámit ostatním
že to opravdu nemá cenu
KRAJINA S KNIHOU
Kniha
jak visí docela sama
uprostřed Nashova obrazu
Jeho ptáci
Nezbytná zrcadla
Tvrdá silueta drzosti
Zabalila se do závěsu
Listuje v ní
Nasliněným ukazováčkem
polyká moudrost
MEMENTO MORI
Na těle stolu
se vzepnuly sklenice
jako prsy
které nejdou do páru
Naplněné něčím
co vzdáleně navozuje
pocit mateřského mléka
V křeči smíchu
vkráčíme do dveří
ukolébat se kouřem
© Marie Šťastná; 2000 |
