 |
ZDENĚK MITÁČEK
Český rocker o Americe
(Romek Hanzlík: Amerika, Američka,
Maťa 1998, edice Cesty jinam sv. 5, 100 str., cena a náklad neuvedeny)
Jako pátý svazek edice Cesty jinam vyšla v nakladatelství
Maťa knížka bývalého člena známé alternativní hudební skupiny Už jsme
doma Romka Hanzlíka: Amerika, Američka. Knížka skromného formátu
o necelých sto stránkách přináší autorovy zápisky z první cesty skupiny
Už jsme doma do Spojených států v roce 1996.
V první třetině textu sledujeme pocity člověka, který se
chystá poprvé k cestě přes Atlantik. Jeho přílet do New Yorku, Manhattan.
San Francisko, setkání s americkými Čechy a jejich anglicko–českou hatmatilkou.
První koncerty a nadšení nad spontaneitou amerického publika. Návštěvy
restaurací, setkání s lidmi, kteří vůbec neví, kde leží nějaká Česká republika.
Povinnost zaplatit v restauraci spropitné. Hanzlík patří k těm Čechům,
kteří se neopomenou pozastavit nad skutečností, že v USA je zakázáno pít
alkohol na veřejných místech – a že i on, již rocker veterán, byl v nějakém
baru kontrolován, zda je zletilý. U občana země, ve které si může koupit
láhev tvrdého alkoholu třeba i sedmileté dítě, to vyvolává údiv, ale je
na místě spíše otázka, zda se jedná skutečně o až tak nesmyslné opatření.
Z přepisu v podstatě běžného cestovního deníku vybočuje v první třetině
textu snad jen popis společného koncertu s napůl indiánskou skupinou.
S jejími členy se Už jsme doma spřátelí natolik, že je Indiáni pozvou
na večírek domů, do čtvrti z pojízdných obytných přívěsů.
Zprvu jde o jakési otevírání se možnostem cesty. Kniha
opravdu začíná až po Hanzlíkově „ozkoušení si půdy“. „Jednoho odpoledne
zavolala Maya (...) Nestáli byste o výlet na most Golden Gate?“ Autor
knihy a jeho kolega Pavel Keřka souhlasí. Kamarád jejich průvodkyně je
tedy „bere na most“. Jedná se nakonec o výlet na „lehčí“ most Bridge Bay,
tedy, o ilegální noční výstup nitrem jednoho z ocelových pilířů, a to
až na konstrukční plošinu na vrcholu mostní konstrukce, ve výšce asi sta
metrů.
Tímto zážitkem získává kniha daleko větší dynamiku, v následujících
dvou třetinách se už jedná o docela originální a jedinečné svědectví o
zemi zvláštní svobody a zvláštních setkání. Bezděčný rozhovor s Ferlinghettim
na party pořádané komunitou beatniků a umělců v San Francisku, návštěva
v tajném studiu The Residents, koupání u San Diega, hraní v Tijuaně v
Mexiku a následující večírek, poměrně odvázaná párty v Los Angeles a zemětřesení
tamtéž. Celá řada dalších významnějších i méně významných setkání a poznatků
doplňuje text knihy v osobitou výpověď o Spojených státech dnešních dnů.
Na závěr je otištěno několik černobílých fotografií z archívu autora,
které dokreslují atmosféru knihy. Pro ilustraci, z popisků: New York
– Jsme v Americe, Chlastáme s Indiánama, Ferlinghetti v ateliéru, Otisk
M. Monroe, Hollywood.
Je mnoho věcí, které je možno autorovi knihy Amerika, Američka
vytknout. Už to, že je celá napsána v obecné češtině: „Ten kostel byl
vlastně normální rohovej barák, uvnitř skrýval velkou halu, vybavenou
skromnejma lavicema a obrovským pódiem. Lavice se našlapaly stovkama lidí,
převážně černochama. Pódium sloužilo jako kazatelna a kruchta zároveň.
Najednou tam naběhlo snad sto černejch maníků a celá elektrická kapela
a okamžitě rozjeli naprosto neuvěřitelnej spirituál se stočlenným sborem.“
(str. 48). Tento jazyk směřuje přímo ke komunitě příznivců rockového životního
stylu a image, mimo ni asi ledaskoho odradí, nicméně nemohu popřít jeho
jistou stylovost a přese všechno v této knize nakonec i určitý klad, že
alespoň autor nepocítil potřebu „ozvláštňovat“ svůj jazyk nadbytečnými
amerikanismy, jak se to dnes někdy děje. Problémem je nedostatek přesných
údajů – názvů ulic a budov, opakování některých už celkem známých informací,
tendence měřit americkou realitu často příliš evropským pohledem, aj.
Jedno je ale důležitější. Vzhledem k tomu, že se Romek Hanzlík po USA
(a Mexiku) pohybuje jako člen velmi dobré rockové skupiny, setkává se
i s lidmi jinak poměrně uzavřenými, s lidmi z jiných kultur a různých
jinak těžko přístupných vrstev místní, na naše poměry velmi rozrůzněné
společnosti. Je schopen s nimi komunikovat a sdílet jejich zkušenost,
což nebývá tak úplně běžné.
V knize se neřeší složité existenciální otázky, nemyslím
si, že by šlo o výjimečnou událost literární. Jde ale o velmi věrohodnou
zprávu o zemi, od níž nás dnes obecně odděluje bariéra neosobního mezikontinentálního
zpravodajství. Zvláště v poslední době jako by efekt „mediálního barierismu“
narůstal měrou dříve netušenou. Hanzlíkova Amerika, Američka působí
proti otmuto trendu. Originalita autorových zážitků možná převyšuje originalitu
zpracování, ale to si zachovává solidní úroveň. Knížka navíc dokazuje,
že i dnes je možné na cestách zažít opravdové dobrodružství.
Otištěno: Host č. 2/99 (kráceno)
© Zdeněk Mitáček; 1999
|
