Klára Pižlová

Zvedni oči
neboť ty jediné
nejsou připoutané
k zemi
a vzlétni v myšlenkách
k nočnímu nebi
a celým svým srdcem
obejmi čirou krásu
na kterou nedosáhneš
abys pak pod Velkým vozem
pohlédl na Zem
a nechal skanout slzu
na důkaz své lásky…

Venuše, hvězdo má,
mlčící, nevinná,
ráno a večer jsi na nebi jediná.
Zrána se loučíš,
vítáš nás zvečera,
bdíš nad mou kolébkou,
z níž život vyvěrá.
Modrá jsi planeta - cizí však, vzdálená,
putuješ vesmírem života zbavená.
Na nebi poznám tě, byť hvězd je na tisíce;
lásko má - jitřenko, večernice !

Nemůžeš děkovat osudu
že připravil tě o štěstí
a nic ti nezbylo
Možná na čas
neuslyšíš zpívat své srdce
Smíš však chvíli
ve svých očích
obejmout moře…

---

[ rukopisy ] [ texty ] [ potápěč ] [ kotrla.com ] [ scriptorium ]